Musím si vzpomenout! Musím si vzpomenout, kam jsem safryš uklidil před více než dvaceti lety své kopačky. Co když mě bez nich na Den plný fotbalu nepustí? V botníku už dávno nejsou. Hm, že by někde vzadu nebo nahoře v šatní skříni? Taky ne. Tak možná ve sklepě? Zase ne. Tak už opravdu nevím kde hledat. Asi je sežrali moli. I s plastovými šroubovanými špunty. No nic, tak si vezmu jen svůj dres a půjdu alespoň fotit, když ne hrát.
Den plný fotbalu - tak organizátoři v Ostrově trefně nazvali fotbalový turnaj pro děti fotbalových přípravek (ročníky 1999 až 2004) z celé ČR k příležitosti otevření zrekonstruovaného travnatého hřiště a nově postaveného hřiště s umělou trávou třetí generace. Výborný a úžasný počin, zasluhující si obdiv a poklonu organizátorům turnaje. Turnaji, který se uskutečnil 26. 6. 2010, přálo i počasí, i když nejen pro focení, ale i hru až příliš, když na hřiště nepřetržitě svítilo sluníčko a bylo po celý den vedro. Kdo se nenamazal krémem, ten se určitě spálil a večer v posteli skuhral, i když jako oceněný vítěz měl právo křepčit radostí.
Jak už u mě bývá zvykem, samotný začátek turnaje jsem nestihl. Mé tělesné schránce nedělá dobře brzké ranní vstávání okolo 9.00 hodiny. A tak jsem na turnaj dorazil okolo půl jedenácté a v té době už byl turnaj samozřejmě v plném proudu. Z našeho fotospolku jsem tam krátce na to načapal Jitku Rjaškovou, která fotila pro místní oddíl FK Ostrov. Na dopolední focení jsem se vybavil objektivem s rozsahem ohnisek 24-70 mm ačkoliv jsem netušil, co přesně mě čeká a měl jsem štěstí, že člověk mohl stát u samotné pomezní čáry nejen po stranách, ale i u branek. Kdokoliv jiný by pravděpodobně volil teleobjektiv, ale já mám v poslední době v oblibě střední až širší ohniska a díky možnosti stát v těsné blízkosti hřišť, která pro děti byla podstatně zmenšena, se ukázalo, že tento rozsah ohnisek byl dostatečný. A tak jsem fotil až do velké všeobecné přestávky, kterou vyplnil svým představením světový rekordman Jan Skorkovský. Ještě před skončením jeho představení jsem si domů odskočil na pozdní rychlý oběd a přezbrojil na teleobjektiv do 200 mm v domnění, že bych mohl pořídit jiné a možná i lepší snímky, ale jak jsem později zjistil, nebyl to vůbec dobrý nápad. Asi okolo půl čtvrté jsem se vrátil zpět. To už se hrála utkání o konečné umístění. I když jsem měl nasazený zdánlivě vhodnější objektiv pro snímání sportu, měl jsem při focení dojem, že nejsem schopen pořídit žádnou kloudnou a zajímavou fotku než s objektivem předchozím. To samozřejmě není objektivem, ale rukama fotografa a hlavně jeho hlavou. Navíc se se mnou dávali do řeči rodiče účastníků turnaje a já tak více času proklábosil než profotil. Nepříliš velká vhodnost teleobjektivu se ukázala nejvíce v samém závěru při předávání cen, kdy tento akt probíhal na příliš malém prostoru obklopeném účastníky i diváky, kdy větší odstup od hlavního dění byl na škodu.
Prakticky celodenní focení na slunci bylo hodně vyčerpávající. Navíc s výsledky své činnosti jsem nebyl nikterak spokojený. Zajímavých momentů jsem si buď nevšiml, ačkoliv se jich událo mnoho, nebo je nestihl zachytit a pokud ano, tak ne tak, aby se mi výsledek líbil. Alespoň že mi nespokojenost z mého snímání obrazu nezkazila i dojem z turnaje, který byl vynikající a děti si ho jistě báječně užily a já jsem rád, že i já s nimi.
Nakonec jsem vybral 36 snímků k veřejné prezentaci, které je možné si prohlédnout v mé fotogalerii.